Něco o Americe s J.J.D. - část I. ...

 (19.12.2004)

 

... J.J.D. se pochlapil, a přesto, že bere antibiotika usedl k počítači a napsal vám ... co k tomu dodat, vidíte a čtete sami ...


Něco o Americe…..

      Omlouvám se tímto, hned v úvodu, panu Dobešovi(písničkář), neboť můj nadpis je totožný s názvem jeho knihy, kterou mám moc rád – hlavně proto že je psána velmi humornou formou. A musím říct, že byly chvilky kdy jsem si na ni vzpomněl velmi dobře….

      Letět do Ameriky – to je myšlenka, kterou nosím v hlavě snad od doby co jsem začal rozum brát, zpočátku to byl sen, který dostal mým působením u našeho sportu reálnou podobu. Jen to vízum jsem dostal ještě v době, kdy to nebyl problém – tedy ne až takový jako dnes- v roce 1997, a život pak vzal nějak kličku, včetně úrazu a je z toho najednou rok 2004.

Nicméně pevné rozhodnutí o cestě podpořilo i to, že jsem nějakým způsobem účinkoval u českého Masters a chtěl být u toho až v „OC“ bude startovat první Čech.

      Vzhledem k okolnostem jsem rád použil možnost cestovat ve skupince, kterou tu Jarda nazval „PeJaKaBaTe“, bohužel se mu nějak vytratilo, že v této skupince byli ještě Pavel, Milan a Helena Orlovi, tak to tu doplníme…. (to jsem nevěděl, myslel jsem, že Orlovi tam byli samostatně - omlouvám se jim a opravuji na "PeJaKaBaTePaMiHe" ... JH). V této sestavě jsem prožil pro mne nezapomenutelných 14 dní.

      1.12.2004 – startujeme v 6,55 z Ruzyně přes Frankfurt do Forth Worthu. Pavel se v tuto chvíli ještě usmívá, po 11 hodinách letu v Economy už je to trošku jinak…  rolujeme na start, venku samý letadlo…

 

- téhož dne cca 16,00 , ale už místního času - hala na letišti v F.W. působivá skulptura jezdce ženoucího býky a my bereme auta….

 

JK mi říkal, že je v Americe všechno velký, ale že to bude až tak…..      hlavně na letišti se „dohodne“,  že rád řídím, a tak nastupuju do bílého "mazlíka" pickup F 150 spolu s Orlovými a v závěsu za Petrovým Excursionem vyrážím na dálnice Texasu směr „OC“. Jsem z toho trochu vykulenej, ale brzy se v provozu, který je více přátelský než v Česku, docela aklimatizuju. Velmi brzy zjištuji, že tempomat museli opravdu vynalézt tady, že trucky jezdí stejně rychle jako „osobáky“ – a někdy i rychleji – mají vysílačky a říkají si mezi s sebou kde je policie, že na dálnici je užitečný „U turn“ a varianta české Stop může být na všech přístupech do křižovatky a rozjíždíš se podle toho, kdo přijede dřív….  Poměrně pozdě v noci dojíždíme do „OC“, na příjezdové dálnici bliká „diskotéka“, aneb policie řeší někoho přestupek, dorážíme na motel a to už mám po tom všem snad písek v očích, tak hurá do postele, ať jsme na zítřek v poho…..

tohle jsou fotky z pátečního rána – tady jsme bivakovali až do neděle – doporučuji pro cena/pohodlí

 

Po snídani kafe a donuts, z motelu jedem do Collosea, místa dějství všeho…doopravdy všeho, protože jestli se chceš celý den dívat na reining – máš možnost, chceš nakupovat ve stáncích – máš možnost, chceš navštívit stánky rančů ať už více či méně slavných – máš možnost, chceš si koupit koně na aukci – máš možnost, okusil jsem za ty čtyři dny v „OC“ ode všeho a bylo to moc prima……teda koně jsem tu nekoupil…..

 

skvělé stánky těch velkých a spousty inzerátů těch malých, tady Vám dojde proč se používá v Americe termín „Horse Industry“.

 

V průběhu dne se potkávám s Lukášem, ukazuje mi svou klisnu, povídáme o tom jak je ... sdělujeme si dojmy, chechtáme se místním holkám, protože ty naše jsou fakt hezčí…..

Odpoledne ve 12,30 koukám jako zjara utrženej na aukci ročků, kde licitátorovi jede pusa jako mlejnek na kafe a peníze se točí jako tornádo, vidím jak je roček prodaný za 54,000,-USD (a myslím si co to není, na ranči Joea Hayese v týdnu pak vidím odstávče po Wimly Little Stepovi za 50,000)

 

Večerní program začíná v 7,30 p.m. Masters, před začátkem potkávám Sylvii Katschker a George K. Focka na tribuně, chvilku povídáme, mám vyřídit pozdravy do Čech, a za chvilku už to začne…skvělý je, že každé finále má takovou startku s fotkami jezdců kam si můžete dopisovat score, pěkný nápad…Už první Ann Poels z Belgie nasazuje takové tempo na kruzích, že mi jde mráz po zádech, nicméně i velcí jezdci mohou dělat chyby, jak ukazuje další vývoj závodu, např. Doug Allen /GB jede za „jen“ 210,5, Francesca Sternberg/GB za 207,5, Volker Schmidt/D za 205,5, ale to je reining, aneb jak se v Česku říká  „není každý den posvícení“, esemeskuju Jardovi do Čech score jedno za druhým, netuše, že k tomu nemáte možnost mít staženy startky. Vydařené jízdy předvádí jezdci USA – „Toddové“ Sommers(219,5) i Crawford(220,5), stejně tak Jeannete Kraehenbuehl/SUI  jede za 218,5. Tradičně silná výprava z Německa je opravdu slyšet, a když najíždí Steffen Breug (pupíkatý to člověk) na stopy jejich mohutná hlasová kulisa ho přímo tlačí, nicméně i tady došlo k nějaké chybě na kráse a je to jen za 214. Nastupuje Lukáš a naše česko-slovenská výprava ho vítá pokřikem a pískáním s vlajkami v rukách. Můj osobní pocit – zpocený jsem v tu chvíli až někde a drtím palce po celou jízdu, dojel to a naskakuje score 214,5!!! Ječíme jak viktorky…po chvíli přiběhne nějaká holka a chce, abychom ještě jednou zamávali vlajkami pro kameru, protože nás nestihla..  mám skvělej pocit, že jsem mohl být u toho, když poprvé startoval český jezdec v Mekce našeho sportu, a navíc se rozhodně neztratil.

 

Pátek ráno vstáváme s Pavlem brzy a jedeme se podívat na to, jak to tu jezdí mládež (začínali už v 7,00 am) rozdělení tříd se děje na 13-ti a mladší, a 14-18 let, obě třídy jedou pattern 8. Pak od 11,00 do cca 1,00 pm koukáme na předvedení dvouletých koní pro sobotní aukci pod sedlem (Futurity Prospect Sale Preview).    Páteční večer v podání Freestyle reiningu byl poutavý, obzvlášť jízda jezdce bez uzdečky na hudbu z nějakého sladkého cajdáku, ale pořád to byly reiningové prvky jako vyšité – jen ta uzdečka tam nebyla a pořadí prvků bylo jinak, fotku z tohoto bohužel nemám, snad mi vypomůže Helena Orlová nebo Terezka………

Ještě přidám pár obrázků ze zákulisí….např. : i takto se tu vozí koně na závody…ten menší je Carol Rose.

Před chvilkou přišlo malé doplnění od Romana Nedomy : "... chtěl bych zpřesnit informaci od J.J.D., ten první truck v té reportáži není na převoz koní , ale je to klinika, v které jsem osobně byl, když tam po dražbě vyšetřovali jednoho dvouletka."

No a pokračování příště……..to jsme se dohodli že mi pomůže Terezka, protože má fakt paměť na jména, což já už ne, a fotkami slíbila přispět i Helena, tak se máte na co těšit….

 

* J.J.D.*

 jarda@wrc.cz



(to be continued - pokračování příště)

 

JH