REINING jak ho vidí Petr Klaus ...

 (16.12.2004)

 

... další příspěvek jsem obdržel od Petra Klause, je to jistě dobře míněný pokus o "uspořádání věcí" v českém reiningu


 

Už před odletem do USA jsem o napsání nějakého svého názoru přemítal. Po návratu, při prohlížení zpráv, byla zprávička paní Jirákové o české výpravě v Oklahoma City, jíž jsem byl členem, tou pověstnou poslední kapkou.

Chtěl bych ale využít možnost, a shrnout i své zážitky z komunity westernového sportu posledního roku, když jsem jej poprvé zažil díky účasti svojí dcery Terezy na některých závodech.

 Pro všechny, kteří si přečtou alespoň část mého textu si dovoluji připomenout, že ze všech lidí, kteří se pohybují kolem českého reiningu, resp. westernového ježdění, jsem asi tím, který mu rozumí nejméně. Proto si nekladu za cíl cokoliv hodnotit více než na této úrovni a pokusit se jen o konstatování faktů tak, jak mě byly sděleny nebo jak jsem je vypozoroval neodborným okem, nebo jak jsem je vyslechl při diskusích znalců.

 


Lukáš & OC

Předem chci zdůraznit, že Lukáše, mám přes pár jeho chyb (kdo je nemá), jako oblíbence a vždy jsem ho rád viděl. Když jezdil na N.A. zažili jsme spoustu zábavy a naše honička s auty při cestě na večeři do Pardubic byla také vydařená (pozn. pro pana Jiráka - občas jsme předjížděli ve vysoké rychlosti i přes plnou čáru)

Ale k větě, že „část české výpravy nepodala Lukášovi ani ruku“. Na sto procent to vím o dvou lidech – o sobě a Tereze. Terezu to asi ani nenapadlo – moje chyba, že nemá vychování. Já jsem Lukášovi samotnému po obědě v den závodů přál úspěch při setkání slovy „a večer se drž vole“. Ihned po vyhlášení jsem popřál paní Jirákové, že „blahopřeju k Lukášovýmu úspěchu!“. Lukáše jsem nepotkal, ale ani za ním nešel, nevěděl bych totiž kam. Současně se domnívám, že i naše přítomnost v jinak prázdné hale, pískání, tleskání a křik byl jistým vyjádřením podpory, ale slovenští přátelé asi křičeli víc.....

Nevím, jestli Lukášovi nepopřál ještě někdo, ale pokud by to neudělal třeba „nějaký trenér“ z Nové Ameriky, tak by bylo určitě na místě známé rčení o volání do lesa a ozývání se z lesa (MČR ČJF reining Junior). A možná by bylo na místě, kdyby naopak Lukáš poděkoval těm lidem, kteří mu dali takové základy, že dosáhl na takový výsledek jako v OC – Ivan Černoch, Karel Kubata, Chuck Klipfel a Tomáš Martinek - jestli jsem někoho nenapsal, tak ať mi promine.

A poslední poznámka k FEI. Pokud bude kvalifikace nastavena stejným způsobem je jasné, že příští rok jede na masters zase Lukáš, i když po letošním výsledku si to asi zaslouží.

Takže Lukáši ještě jednou -  BLAHOPŘEJEME TI !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

Reining.CZ

Každý, kdo dnes chce, tak má možnost provozovat www stránky s obsahem, jaký jen on sám uzná za vhodný. Mám ale pocit, že reining.cz by se možná měl jmenovat jirákovi.cz. Hala, která je tak vydatně a téměř po dnech prezentována je opravdu obří, a podle fotografií v krásné lokalitě, ale musí být stavba tak vynášena do nebes?. V prezentaci už chybí jen on-line kamera, která zachytí, že rameno jeřábu se právě pohnulo doprava, a teď zase doleva. Byly podobně prezentovány již fungující a tedy zatím pro český westernový sport „záslužnější“ haly ostatní, např. čistě provedený PB ranch, stylová Čeladná (až na ten povrch) a v neposlední řadě i roztomilá  pidi hala v Rožnově, do které však přichází vůbec největší počet diváků? Proč měl pan Sedláček první foto svojí haly na serveru až při závodech? Atd., atd., atd.

 

Trenéři, koně, peníze

Po finále Futurity v OC a před Cutting Futurity jsme zajeli do Amarilla a tam zašli do muzea v sídle AQHA. Bylo velmi pěkně provedené a obsahovalo i oddělení s názvem můj první kůň nebo spíše můj první quarter. Bylo tam zpracováno „desatero rad“, např. první kůň si pořiď staršího, přiježděného, ne hřebce, buď si jistý láskou ke koním, apod. V expozici byly ukázány všechny potřebné pomůcky od háčku na kopyta až po vlek. Je tam i částečná odpověď na diskusi o trenérech, ať už o zahraničních nebo domácích. Prostě každý by si měl uvědomit, že pokud za sebou nemá opravdu hodně úspěchů, nemůže si koně trénovat sám a měl by se svěřit do rukou zkušeného trenéra.

Příspěvek v diskusi od Petra Soukupa nebo od člověka pod nickem newam, že mu dochází peníze a na trenéra nemá, a stopy se proto musí naučit sám, je tragická a jeho koníka je mi líto. Co když se mu kůň zraní a bude potřebovat několikaměsíční léčbu? RTG, injekce, prášky, apod.? Poskytne mu jí takový majitel? Ve výše popsaném oddělení jsou všechny potřebné věci na jednom místě a s tím vlekem to vypadá impozantně. A přitom tam není zdůrazněna pravidelná platba za ustájení, kování, očkování, veterináře a další a další. Samozřejmě žijeme v Česku a nejde to v této formě udělat, ale myslím, že taková rubrika na reining.cz by byla hodně prospěšná. Je určitě důležité zdůraznit, že samotná kupní cena koně je většinou směšná v porovnání s ostatními nutnými náklady.

 

O sezóně 2004

Při návratu z akcí z Německa nebo USA mám depresi z úrovně reiningu nebo westernovém sportu u nás a rozhodně se nedomnívám, že u nás vzkvétá nebo dokonce, že „se to teď rozjede a všem ukážem“ jako autor pod nickem anonym. Nevím, jestli už je to minulost a vyřešená věc, ale letošní válka mezi Moravou a Čechy (prý šlo o peníze – víc nevím) poznamenala akce neúčastí a těch pár zbloudilců, kteří jsou na tribunách atmosféru neudělá. V Česku je prý skoro pět set quarterů, ale na závody jich jezdí možná něco přes deset procent a ostatní plemena, samozřejmě až na výjimky, prostě šanci na výsledek, až na výjimky, nemají.

Potom není divu, že se vytvoří uzavřená skupina vítězů a ostatní ztrácí motivaci. Když ale tito vítězové vyrazí na závod do zahraničí dopadne to kvůli stylu jejich jízdy tristně. Až na jednu čerstvou výjimku.

 

A ještě k Futurity

Za dvě návštěvy USA týkající se reiningu, jsem byl na cca. desítce rančů, viděl jsem RR Stara vítěze Futurity a Derby se schvácenými kopyty, viděl jsem na hale trénujícího Tima McQuaye, jak se třemi krátkými přestávkami 20 minut spinoval, a slyšel jsem, jak dopadl letošní vítěz Smart Spook.

Kdo viděl koně v letošním finále musel být překvapen, jak jsou strhaní, unavení a přerušující cval. Pro idealisty tedy zdůrazňuji, že jsou to vydrcená a vydřená vítězství na samotné hranici toho, co koně snesou. Možná i kus za hranicí. Myslete na to, že i kůň je zvíře se svými právy a zacházejte s nimi podle toho. Zvolte ten správný kompromis tvrdosti, pochval a tolerance.

 


K případné diskuzi jsem připraven, na odborné dotazy neodpovídám !!!!!!!

Hezké Vánoce a všechno nej do nového roku !!!!!

 

Petr Klaus



 

 ... po dohodě s Petrem Klausem a Radanem Jirákem jsem ukončil diskuzi k tomuto tématu ... JH

 

JH