Vzpomínky na Reggio III. ...

 (13.12.2004)

 

... vypadá to, že si na Reggio vzpomenu vždycky, když venku  mrzne. Asi na tom něco bude, protože když mi začne být zima myslím na teplo, a teplo to bylo Reggio, tam jsme se opravdu ohřáli.


Díl 6. "Jak jsem byl v lapáku ..."

 

... jak asi víte, Mistrovství Evropy  reiningu družstev bylo organizováno FEI, a jako takové bylo začleněno do programu ME QH 2003. Protože se jednalo o prezentaci plemene QH, bylo všude mnoho propagačních materiálů jednotlivých rančů, chovatelů a trenérů. Výstava koní měla zcela profesionální úroveň. Tím, že na fotografiích není ani živáčka se nenechte zmást. Bylo to foceno brzy ráno (10-11 hod), a to všichni ještě spali.

 

... i tady se prodávalo a nakupovalo ... a byly potřeba velké tašky pro velké zákazníky

 

... a jak to bylo s tím "lapákem"? Karešovi nám (tedy mně a J.J.D.) vychválili ubytování, které objevili docela nedaleko výstaviště (cca 10 km). Jednalo se o středověké vězení, které bylo přestavěno na penzion. Vyprávění, co dobrodružného jsme tam zažili, by se hodilo na jiný článek. Tady budu jen konstatovat, že jsme přežili bez úhony, že to tam bylo fajn, a až uslyšíte od Moniky Ptáčkové, že zná Havlíka z "lapáku", tak to je odtud ...

 


 

Díl 7. "... a přišlo 2. kolo ..."

 

... minule jsme jsme končili obrázky s naším Martinem "Doctorem" Seitlem jako vlajkonošem. To ale ještě zdaleka nebyl konec závodění.

Do druhého kola jsme nastupovali sice z posledního místa, ale s posíleným týmovým duchem. Iky Scooter měl po prvním kole trochu oteklou šlachu na zadní noze, a tak hrozilo nebezpečí, že se druhého kola nebude moci zúčastnit. Dopadlo to však dobře. Všichni víme, že Scooter je "tvrďák", jen tak se nevzdává, a to spolu s perfektní péčí týmu z Kostelan otok zažehnalo.

... jízdy našich dopadli celkem dobře (score si nepamatuji). Ani žádné nuly nebyly. Jen mám takový dojem, že "Piškotovi" se tentokrát moc nechtělo, a tak jízda nebyla taková na jaké jsme zvyklí. Snad právě proto se hned po jízdě vrátil mezi nás Ivan se slovy: "... nechcete někdo svézt domů, máme ve vozíku jedno místo. Piškot zpátky nejede, zahrabal jsem ho támhle za halou." . Nezahrabal, a tak jsme se nikdo nesvezli.

Konečný výsledek si možná pamatujete - byli jsme společně s rakouským týmem na 7. až 8. místě (z 8 týmů).

... celý náš tým a Ivan s Piškotem na fotografiích, které mi poslal pan Radan Jirák



 

Díl 8. "... a byla sláva veliká ..."

 

... a tohle byl ten pravý závěrečný nástup. Samozřejmě s koňmi. Všichni byli veselí, všichni byli dojatí, všichni byli rozjásaní, ale nejvíc kluci z německého týmu. Jak by ne, když vyhráli.

Bylo to moc pěkné, snažil jsem se tu atmosféru zachytit, ale chtělo by to spíš video. Líbily se mi trofeje pro vítěze, ta největší už je docela dost těžká. Fotografie trofeí, kterou používáme na každé stránce tohoto serveru, pochází právě odtud.


A na závěr ...

 

.... závěrečné pózování pro památeční fotografie, nebudu jmenovat, určitě všechny poznáváte.

 

... a úplně na konec fotografie, ze které jsem měl největší radost. Tak snad potěší i vás.



Byla půlnoc, teploměr ukazoval 28°C, a my jsme opouštěli Reggio Emilia ...

                                                                    ... ale dva roky už jsou skoro pryč  ... teď nás čeká Manerbio !!!



JH